Poklidnou jízdu po dálnici na pokračování cyklokrosového TBC poháru na Hůrce mi letos narušila předjíždějící Oktávka. Ještě než jsem sjel z dálnice, mě pomalu míjela a zařadila se přede mě. Okamžitě jsem zpozorněl. Kola na nosiči vzadu mi byla nějaká povědomá.
Využil jsem povolené stopadesátky, srovnal s nimi krok a pohled do okénka potvrdil moji domněnku. Za volantem seděl Robert a vedle něj Helča. Dva lidé, kteří už jsou prakticky stálým inventářem téhle série. Měli očividně namířeno stejným směrem. Nijak jsem se nezdržoval, šlápl na plyn a vyrazil napřed, abych byl na místě s dostatečným předstihem.
Vloni bahno, letos modrá obloha
Po příjezdu na louku, která slouží jako zázemí a zároveň jako závodní trať, mě čekalo hned několik příjemných překvapení. Tím prvním bylo počasí. Zatímco minule tu panovala vlezlá zima a všudypřítomné bahno, letos nás přivítalo sluníčko a dokonale suchý podklad. Přisuzuji to jasnému zákonu schválnosti: minule jsem dorazil na letních gumách a z rozbahněné louky jsem se pak hrabal s velkými obtížemi. Letos jsem nepodcenil přípravu, včas přezul na zimní a jak jinak, nebyly vůbec potřeba.
Příjemnou změnou prošlo i samotné zázemí. Stan s občerstvením se tentokrát přesunul přímo ke startu a byl natolik prostorný, že se do něj bez problémů vešli i samotní závodníci.
Ještě větší novinky ale čekaly na samotném okruhu. V jednu chvíli to dokonce vypadalo, že se po loňské ohlášené derniéře na Hůrce už vůbec nepojede. Nakonec se ale našli nadšenci, kteří to vzali pevně do rukou a připravili trať, která si z původní verze vzala to nejlepší a přidala pořádnou porci zábavy navíc.
Okruh na louce byl namotaný úplně jinak. Trať byla parádně široká a díky suchému povrchu to na ní jelo jak po asfaltce. Oproti loňské bahenní lázni velká změna. Napojení na pasáž u vleku i tradiční překážky na skákání zůstaly při starém. Zmizel ale obávaný prudký výjezd pod vlekem, takže část po sjezdovce nebyla tak příkrá jako v minulosti. Přibyly ovšem nové schody v úplně jiné části areálu. Jednotlivé stupně byly pořádně vysoké, takže závodníkům menšího vzrůstu daly při výběhu nepochybně zabrat.
Motokrosová vložka
Celkem se do všech kategorií postavilo přes 250 jezdců a na startu to vypadalo jak na Václaváku. Při vyvolávání závodníků do hlavního závodu mě zaujalo jedno jméno – Vašek Janout. Závodník, kterého vídáme spíš v sedle motokrosové motorky, se tentokrát rozhodl vyměnit motor za vlastní nohy. Nakonec není jediný z rodiny, koho můžete vidět na cyklokrosovém kole.
Závod
Že každému závodníkovi vyhovuje úplně jiná trať, bylo zřejmé z výsledkové listiny, kde měli nejlepší časy úplně jiní borci než třeba v Litvínovicích. Trať na Hůrce sedla hlavně juniorům, kteří opanovali čelo závodu. Absolutně nejrychlejší byl Tadeáš Pazourek, který si po parádní stíhací jízdě z poslední řady dojel pro vítězství s patnáctivteřinovým náskokem před druhým Honzou Farou.
Výsledky ze závodu Hůrecký krpál TBC Cyklokrosové série najdete zde
TBC cyklokros na Hůrce 2026 – fotogalerie
