Počasí nám vyšlo na jedničku a parkoviště na louce praskalo ve švech. Vedle zkušených matadorů a skalních jezdců se letos na startu objevila i spousta nových, mladých tváří, co se toho rozhodně nebály.
Po úvodním přivítání a nezbytné zastávce u stánku s občerstvením jsem vyrazil nahoru na kopec. Jelikož se závod jel pouze na jedno ostré kolo, na focení moc pokusů nebylo. Bejbina Race se navíc jede na té nejlehčí lajně, takže si část jezdců místo tréninku raději najížděla zábavnější tratě se skoky. Nahoře na startu jsem tak sice viděl někoho vyrazit, ale dál už se ke mně nedostal, protože to stočil na jinou lajnu, než u které jsem stál s připraveným foťákem.
Pravidla Bejbina Race vypadají jednoduše: dostat se z kopce dolů v co nejlepším čase. Jenže to má zásadní háček. Projetí cílem nestačí. Časomíra neúprosně běží až do chvíle, kdy do sebe na ex naklopíš sklenici nápoje. Podle kategorie buď čistou vodu, perlivku, nebo poctivé pivo.
A právě tady začíná ta pravá taktická bitva. Když na trati necháš plíce a šlapeš na krev, dorazíš do cíle tak zadýchaný, že sklenici sotva udržíš v ruce a exnout ji je téměř nadlidský úkol. Každý lok bolí, plíce prosí o vzduch a vteřiny neúprosně naskakují. Na druhou stranu se na startu našli i tací střelci, kteří očividně nemají v krku záklopku a pivo do sebe prostě nalili mezi jedním nádechem a výdechem.
Aby byl závod napínavější, nechali si pořadatelé vyhlášení výsledků až po soutěži o nejlepší trik. Všichni se proto přesunuli k dopadu z kůry, kde Best Trick probíhal. Na začátku se mohl zapojit úplně každý. Po odjetí několika kol vybrali pořadatelé nejlepší tři jezdce, ze kterých nakonec vzešel jediný absolutní vítěz.
Potom už zbývalo jen vyhlášení výsledků ve všech kategoriích a afterparty s kapelou. Jelikož jsem si chtěl dát další den vlastní vyjížďku na kole, vyrazil jsem večer zpátky k domovu.
Bejbina Race ve Velharticích 2026 – fotogalerie
