Minulý rok (2025) začalo drama už před startem. V Praze zrovna jarňáky, na silnici před Špindlem se vytvořila kilometrová fronta a já si říkal, že ten Chinese Downhill asi tentokrát nestihnu. Nakonec se jako zázrakem kolona z ničeho nic rozjela a my jsme to s odřenýma ušima stihli. Letos jsem se poučil a vyrazil s velkým předstihem. Prázdniny sice nebyly, kolona žádná, ale parkoviště Hromovka bylo narvané. Po jednom kolečku okolo jsem měl štěstí, jedno auto vyjelo z řady a místo bylo moje. Pak už jen dva kilometry pěšky s fotobáglem na zádech k lanovce na Svatý Petr.
Nechal jsem se vyvézt nahoru na start červené sjezdovky, kde už závodníci řešili zásadní strategické dilema: kam položit bike? Startuje se totiž hromadně. Při startu se 100 lidí (v každé kvaldě) rozběhne ke svému kolu, naskočí a fičí dolů. Klíč je v té vzdálenosti. Čím dál kolo položíte, tím delší běh vás čeká, ale získáte tím víc prostoru, abyste se vyhnuli davu a nemuseli bojovat o stopu v hlubokém sněhu. Ne každý je ale maratonec, takže každý hledal svůj ideální spot – někdo riskoval sprint, jiný sázel na klidnější rozjezd na konci řady.
Jakmile padl výstřel, ke kolům vyrazila první stovka. V půlhodinových odstupech pak následovaly další dvě kvalifikační vlny. Obleva udělala své: místo utažené sjezdovky čekala na jezdce totální břečka, ve které se kola bořila a udržet se v sedle déle než pár metrů byl nadlidský výkon. Spousta borců proto volila taktiku „běh vedle kola“. V tomhle marastu to pěšky bylo občas rychlejší, než marná snaha o jízdu.
Do finále postoupilo 50 nejrychlejších z každé vlny. V tomto sněhovém masakru nakonec potvrdil své kvality zkušený jezdec a hlavní organizátor závodu Michal Maroši. Mezi ženami dominovala Natália Ďugelová.
Doplnění
Teprve po zveřejnění příspěvku o závodě jsem se od Kuby dozvěděl, že jediným zraněným závodníkem na Chinese Downhillu byl právě on a díky tomu se stal největším drsňákem závodu. První vlnu kvalifikace vyhrál s velkým náskokem .Při finálové jízdě mu však po pádu dva další závodníci přejeli přes hrudník. Přestože byl vážně zraněný, dokázal jízdu dokončit a teprve poté skončil v rukou záchranářů. Když jsem v cíli viděl jezdce zafixovaného v záchranných saních, neměl jsem ani tušení, že je to zrovna Kuba. Při vyhlášení vítězů poslal spíkr zraněnému závodníkovi hodně pozitivní energie. Asi to pomohlo, protože Kuba už je z nemocnice doma a těší se, až zase sedne na kolo.
Výsledky najdete zde.
Chinese Downhill 2026 – fotogalerie
