První den – odjezd a první etapa Ennská cyklistická stezka.
Každý rok mi od Káji chodí do emailu pozvánky na různé cyklistické akce, které pořádá. Zatím mi to z různých důvodů nevycházelo, až konečně nastal ten správný okamžik. Tentokrát byla cílem zájezdu Ennská cyklistická stezka. Rok před tím jsem chtěl tuhle stezku projet sám, ale bylo pro mne komplikované, jak se dostat na začátek cyklostezky. Tentokrát vše zařídil Kája Mládek.
Autobusem odjíždíme v půl třetí ráno, abychom byli časně v zimním středisku Flachauwinkel, kde Ennská cyklistická stezka začíná. V sedm hodin autobus zastavuje na místě startu. Tady to znám se spoustou sněhu na sjezdovkách. Parkujeme totiž nedaleko od nástupní stanice lanovky Space Jet 1. Teď v srpnu jsou tady ale krásně zelené pastviny.
Po vyložení všech kol, zapínám navigaci a vyrážím po stezce kupředu. Ennská cyklistická stezka správně začíná u horské chaty Gasthofalm (1200m.n.m), u pramenů Ennsu. To by ale znamenalo, vracet se zase tou samou cestou zpátky. To se mi nechce, takže úplný začátek trasy oželím.
Stezka vede přes historické město Radstadt, míjím lyžařské středisko Reiteralm, projíždím přes známé lyžařské středisko Schladming. Další významnější město na naší trase je Irdning. Tady jsem si udělal pár koleček navíc, než jsem se trefil tu správnou odbočku do kempu Putterersee, který byl cílem dnešní etapy. Celá cesta byla pohodová, většinou mírně z kopce. Převážně jezdím sám a bez zbytečných přestávek. Tentokrát to byl ale problém. Přijel jsem úplně první z celé skupiny. Všechny moje věci mám v autobusu, který je někde uprostřed trasy. Nemůžu si ani postavit stan, ani se převléct do suchého oblečení. Naštěstí mají v kempu pivo a smažák, tak doháním pitný režim a doplňuji spálené kalorie.
Najel jsem 78 km.
Druhý den – okruh okolo Grimmingu.
Dneska máme volný den a možností, jak ho strávit je několik. Například náročný výstup na 2351metrů vysoký vrchol Grimmingu, cyklistika okolo Grimmingu, nebo jenom tak zevlovat v kempu. Už z domova mám v navigaci připravenou trasu okolo Grimmingu, takže můj program na tenhle den je celkem jasný. Podle mapy mám před sebou asi 80 kilometrů a přes 1400 metrů výškových metrů stoupání. Vstávám už před sedmou hodinou, abych se stačil v klidu nasnídat a připravit na cestu.
Cesta je zpočátku pohodová asfaltová. Projíždím okolo zámku Trautenfels. Za ním mě čeká první větší stoupání. Není to zatím nic dlouhého, ani dramatického. Míjím další lyžařské středisko Tauplitz a po chvíli přejíždím doskočiště skokanského můstku Kulm. Trasa nyní vede po rovině zemědělskou krajinou. Ta pravá horská cykloturistika začíná u ústí Salzy do stejnojmenné přehradní nádrže. Řeka Salza je tady jenom říčka, nebo spíš větší potok. Chvíli jedu souběžně s nádrží, ale postupně se čím dál víc vzdaluji. Na první křižovatce v lese se napojuji na Lechnerweg. Stoupání je nekonečné a jsem rád, když můžu zastavit kvůli focení pasoucích se krav, nebo si nabrat čerstvou alpskou vodu. Ve stoupání mě občas někdo dojede na elektrokole. Já si musím vystačit pouze s lidskou silou, takže mi elektrocyklisté po chvílí mizí v dáli.
Dobrá příležitost na zastávku a odpočinek byla u chat Ritzingerhütte/Simeterhütte. Podle návštěvníků, kteří okolo chat seděli bylo jasné, že je otevřeno. Pro mne by to ale znamenalo odbočit dolů z cesty a hlavně se potom zpátky vracet do dalšího kopce. Radši odložím občerstvení, až budu mít nejhorší stoupání za sebou. Po dvouhodinovém výšlapu nahoru se kopec obrací a cesta vede konečně dolů. Na další lesní křižovatce se dávám doleva, pořád z kopce na Winkler Strasse. Na závěrečných serpentýnách, které se prudce klikatí se snažím zpomalit co jen kvičící brzdy dovolí.
Dole míjím rekreační středisko Kneippanlage a zastavuji u hostince Weyern Jägerwirt, kde si už pořádně hladový objednávám uzeninové prkénko na kterém je špek, uzené, klobása a nějaká ta naložená zelenina. Další neplánovanou přestávku jsem udělal u požární zbrojnice Gröbming-Winkl, kde zrovna probíhala lidová slavnost. Cestou jsem narazil ještě jednou stádo krav a to byla asi poslední atrakce na dnešní cestě. V obci Irdning jsem okruh uzavřel a po stejné cestě jako ráno, tentokrát už bez bloudění se vrátil zpět do kempu.
Po příjezdu přišel někdo s nápadem, že bychom se mohli podívat na vodopád, který objevil na mapách a který je kousek od nás. Nenechal jsem se přemlouvat a vyrazil s ostatními na další vyjížďku. Vodopád byly spíš jenom takové malé kaskády a za tu cestu to nestálo.
Původně jsem byl zklamaný, že zůstaneme jeden den v kempu a kvůli tomu projedeme jenom menší část stezky. Musím ale nakonec uznat, že volný den byl výborný nápad a nezpevněné cesty okolo Grimmingu byly pro mne zajímavější, než jízda po asfaltové cyklostezce.
Okolo Grimmingu jsem najel 80 km a 7 km ke kaskádám.
Třetí den – opět Ennská cyklistická stezka.
Náš poslední den po Ennsradweg začíná hromadným startem. Jet ve velké skupině několika desítek lidí tempem, které mi nevyhovuje je pro mne nepříjemné. Jen co je to možné, trhám se od skupiny a vyrážím sám. Asi po dvou kilometrech od kempu se cesta opět napojuje na Ennsradweg. Stezka teď vede částečně klidnou zemědělskou krajinou a střídá se s málo frekventovanými okreskami přes městečka Liezen, Admont, až se napojí na hlavní silnici údolím řeky Enns přes národní park Gesäuse. Cesta po hlavní silnici už není tak příjemná a dojem mi ještě víc zkazila dodávka s českou SPZ, která mě dost nebezpečně předjela. Na tenhle úsek si vezměte blikačku a přední světlo, protože část cesty vede tunelem. Zbytek trasy až do městečka Hieflau, kde naši cestu končíme, už vede jenom po téhle asfaltce.
V cíli jsem první. Nemám co na práci, tak si ještě vyšlápnu kopec. Pokračuji podél řeky Enns až se po pravé straně objeví Gasthaus Zum Harmonika Waldi. Tady sesedám z kola a zůstávám na oběd. Stále mám hodně volného času, tak po obědě pokračuji dál do kopce. Jen co je to možné, odbočím z hlavní silnice doprava na Lainbach a jedu až na křižovatku s hlavní silnicí. Na hlavní už jet nechci, takže otáčím kolo pro návrat. Teď si užívám dlouhý sjezd zpět do Hieflau. Po chvíli čekání konečně přijíždí první cyklista z naší skupiny. Máme pořád dost času. Jdeme se proto zkulturnit do řeky Enns a čistě vykoupaní ještě stíháme pivo v místní restauraci. Po všech stránkách občerstveni se vracíme k nádraží, kde čeká náš autobus. Po nalodění na jeho palubu se už jenom vezeme směr Dolní Dvořiště.
Včetně extra výšlapu jsem najel 76 km.
Jak jsem si plánoval trasu z Falchauwinkel až na nádraží v Linzi najdete zde. Je to bez záruky, protože jsem ji neprojel.
Grimmingrunde, jak jsem si naplánoval najdete zde.
My jsme projeli jenom malou část stezky. Obsáhlejší popis najdete zde.
Ennská cyklistická stezka – fotogalerie
