Na konci března 2019 přišel Pepa s nápadem, projet cyklostezku Via Claudia Augusta, která vede z bavorského města Donauwörth až do Itálie. Rozpoutala se diskuze jestli je nutné jet přesně celou trasu, když je do Donauwörthu špatné vlakové spojení a třeba z Augsburgu by byl start jednodušší. Jak se pomalu ale blížil termín odjezdu, najednou někteří nadšení účastníci zjišťovali, že mají v daný termín něco daleko důležitějšího na práci, než cyklistiku. Zbyli jsme nakonec tři. Pepa, druhý Pepa a já. Mělo to i své výhody. Jeden z Pepů, ten co přišel s tím nápadem, říkejme mu pro jednoduchost Pepa V., měl mikrobus, do kterého jsme se v pohodlně vešli i s koly. Proto jsme si schválili, že začneme tam, kde trasa Via Claudia Augusta opravdu začíná a to je v Donauwörthu.
1. Donauwörth – Augsburg
Auto zůstalo zaparkované na velkém parkovišti u vlakového nádraží a my jsme mohli vyrazit na naši první etapu. Cesta vedla obdělávanou zemědělskou krajinou s lány kukuřice po levé i pravé straně. Naprosto chápu nechuť některých účastníků začínat právě tady. Vesnice, které jsme projížděli, také nestojí za zmínku. Občas jsme tady ale museli zastavit a schovat se před deštěm. První den cesty by se dal jednoduše popsat slovy nuda, nuda, šeď, šeď.
Abychom si zjednodušili pozdější návrat, Pepa V. vymyslel, že se vrátí pro auto a nechá ho zaparkované v Augsburgu, kam je z Itálie daleko jednodušší vlakové spojení.
Stačilo udělat jednu menší zajížďku skrz město, na vlakovou zastávku. Po chvíli čekání Pepa V. naložil kolo do vagonu a odjel zpět. Domluvili jsme se, že se sejdeme až v kempu, kam byl naplánovaný cíl prvního dne cesty. Kemp vypadal pěkně. Postavili jsme stany a po sprše vyrazili na večeři do místní restaurace. Zrovna tady sice probíhala svatební hostina, ale volné místo zbylo i pro nás.
Dneska jsme ujeli 49 km. (Je to i se zajížďkou na vlakovou zastávku)
2. Augsburg – Hohenfurch
V kempu neměli nic k snídani, takže nás čekal návrat autem do města. Nejdřív ale bylo nutné, na dobu, kdy budeme na cestě, někde zaparkovat auto. To nakonec zůstalo na parkovišti obytných aut Wohnmobil- und Wohnwagenstellplatz Schillstrasse. Odsud už jsme pokračovali na kole do centra Augburgu, kde jsme si chtěli dát něco k snídani. V ulici Frauentorstraße jsme našli pekárnu Bäckerei Konditorei Wolf. Dali jsme si kávu s něčím dobrým k snědku a potom pokračovali centrem až na náměstí. Po krátké fotozastávce už jsme si to namířili přímo ven z města.
Po průjezdu rozsáhlým městský parkem jsme Augsburg definitivně opustili. Park byla zatím nejhezčí část celé trasy Via Claudia Augusta. Cesta dále pokračovala po stezkách mezi lány, se všemožnými plodinami. Na dnešek nebyl na trase žádný kemp. Když se chýlil den ke konci, byl nejvyšší čas vyřešit, kde tentokrát složíme hlavu. Zkoušel jsem se přeptat místních na možnosti přespání, ale všichni se shodli, že nikde nic není. Jedna z možností také byla, postavit stany někde na divoko u řeky. To by ale znamenalo zůstat bez večeře a to se nám nechtělo.
Zkusili jsme ještě pokračovat do obce Hohenfurch, kde jsme v centru narazili na hotel Gasthof Zum Dragoner. Majitel nás ujistil, že široko daleko nic jiného k přespání není a nabídnul nám dva volné pokoje. Dvoulůžkový a jednolůžkový. Samotka zůstala Pepovi V., kvůli jeho hlasitému nočnímu projevu. Poté, co nám donesli pivo a večeři, bylo jasné, že hotel byla nakonec dobrá volba.
Dneska jsme ujeli 86 km
3. Hohenfurch – Lermoos
První kilometry dne opět začaly poměrně nudnou zemědělskou krajinou, která se ale během dne konečně začala měnit k lepšímu. Jak jsme se pomalu blížili k Rakousku, byly v dálce konečně vidět Alpy. Zatím tedy ty bavorské. Cesta navíc vedla kolem krásných jezer na řece Lech. Podle množství kempů po cestě by tady ani nebyl problém s nocováním. Kromě Alp se v dálce objevil i známý zámek Neuschwenstein. Znali už jsme ho z dřívějška, kdy jsme v okolí zámku strávili super cyklistický víkend. Za sebe mohu prohlásit, že zámek je nejhezčí takhle z dálky, nebo ještě lépe na fotkách. Ve městě Füssen jsme se zdrželi na oběd a zmrzku. Bylo to poslední Německé město na naší cestě. Po pár kilometrech jsme překročili hranice a dál pokračovali už napříč Rakouskem.
To že se objevily hory mělo svá pozitiva ve formě krásných panoramat. Mělo to i svá negativa. Cesta vedla téměř pořád do kopce. Kousek za obcí Reute na nás nečekaně vyskočilo několik atrakcí na jednom místě. Byl to vysutý most Highline 179, který spojuje dva vrcholy s hradními zříceninami – hrad Ehrenberg a pevnost Claudia. Jelikož jsme pospíchali a nezastavovali, tak jsme si vše prohlédli jenom ze sedla kola. Cílem dnešní cesty byla obec Lermoos, kde jsme chtěli přespat v kempu. Výhodou bylo, že hned vedle kempu Lärchenhof Camping – Lermoos Zugspitz Arena, stály hotely, kam jsme si došli na večeři.
Dneska jsme ujeli 77 km
4. Návrat domů
V noci mě zbudily zvuky z venku. Zdálo se mi, že Pepa s někým řeší, že mu liška v noci chtěla ukradnout botu. Ráno se ukázalo, že se mi nic nezdálo a že Pepa V. skutečně honil po kempu jednu drzou lišku. Daleko horší ale bylo, že intenzivní déšť, který večer začal, stále trval. Zkusil jsem všechny předpovědi v mobilu, ale ani jedna nebyla optimistická – na trase má několik dní pršet. Po poradě co dál, jsme se rozhodli, že než se trápit zbytek cesty v dešti, radši to vzdáme a zkusíme dojet do Itálie někdy jindy.
Zkusil jsem aplikaci Idos pro vyhledání vlakového spojení. K mému překvapení skutečně našla spoj do Augsburgu. Sbalili jsme si promočené věci a podle navigace dojeli na nádraží, nebo spíš železniční zastávku. Lermoos je malá obec s jenom asi tisícem obyvatel, takže zastávka byla bez personálu. V uvedený čas příjezdu skutečně zastavil vlak a průvodčí nám prodala lístky z Rakouska až do Německého Augsburgu. A to včetně převozu kol. Když si vzpomenu, že na naši předchozí výpravu bylo nutné si koupit v Čechách lístky na speciální pokladně do ciziny, tak ty rakouské dráhy byly asi o kus napřed.
Smutné bylo, že čím víc jsme se vzdalovali, tím lepší počasí bylo. Po pár hodinách jízdy a dvou přestupech jsme dorazili na nádraží. Nasedli jsme na kola a přes oblíbené pekařství se vraceli k zaparkovaném autu. Tedy beze mě. Zadní kolo nevydrželo velké zatížení a ušlo. Protože by bylo pracné sundavat celý náklad z kola a měnit duši, dohodli jsme se, že kolo povedu po trase a zbytek skupiny mě někde nabere. Tak se i stalo.
Celou cestu autem domů jsem zkoumal meteoradar a předpovědi počasí, jestli náhodou nebyla chyba se předčasně vrátit a nebylo přece jenom lepší zůstat na cestě. Předpověď ale byla beze změny a podle radaru, nad oblastí, ze které jsme se vraceli stále pršelo.
Někdy snad cestu do Verony na kole dokončíme.
Cyklostezka Via Claudia Augusta – trasa na Mapy.cz
Cestu jsme projeli pouze do obce Lermoos.
Odkaz pro celou plánovanou trasu z Donauwörthu do Verony najdete zde.
Via Claudia Augusta – fotogalerie
