Dreams come true. Alespoň pro některé závodníky. Na začátku sezóny to vypadalo, že letošní série závodů v městském sjezdu se bude konat pouze v Příbrami a Rakovníku. Mezi jezdci se ale šuškalo, že by se po letech mohl vrátit kultovní závod v Horní Plané. To zpočátku hlavní organizátor razantně popíral. V červnu se mi ale ozvali s žádostí o fotky a propagaci závodu a rázem bylo jasné, že fámy nelhaly a návrat legendy je tady.
Horní Planá má mezi závodníky pověst místa, které buď bezvýhradně milují, nebo upřímně nesnáší. Může za to především unikátní, syrový a přírodní charakter velké části trati, který se na rozdíl od sterilních městských sjezdů nepromíjí žádnou chybu.


Startovalo se tradičně od rozhledny, odkud jezdci vletěli do technické lesní pasáže plné kořenů a záludných zatáček. Už v jedné z prvních vraceček ukázala trať svou tvář, když tam někteří závodníci nezvládli průjezd a ocitli se na zemi. Odtud pokračovala stopa přes schody okolo památníku Adalberta Stiftera a celá rychlá jízda vyvrcholila na náměstí. Zde na jezdce čekal velkolepý a divácky nejatraktivnější prvek – ikonický skok přes kašnu.


Dopad za skokem posloužil po skončení závodu jako improvizovaný prostor pro vyhlášení vítězů. Část závodníků v zápalu vítězné eforie naskákala přímo do ledové vody v kašně.
Spíkr Peca tam samozřejmě nedobrovolně skončil také (nakonec už je to taková tradice). Situaci mohl rovnou využít k pátrání po ztracených brýlích, které leží na dně už od posledního ročníku. Záchranná akce ale nebyla úspěšná, takže brýle si na svého majitele musí počkat zase do příště.


Sobotní program nabídnul kromě hlavního závodu také doprovodný dětský závod a vše uzavřela tradiční večerní after party v letním kině.
Výsledky ze závodu najdete zde



























































