Všechno to začalo úplně nenápadně. Do kanceláře vtrhl Pepa a hned mezi dveřmi se pochlubil, že se právě vrátil z Chorvatska, kde jel regatu. Do té doby sice o jachtingu nevěděl vůbec nic, ale zážitek to byl očividně tak silný, že hned plánoval návrat. V září prý vyráží znovu, tentokrát na „obyčejný“ jachting. Když se zmínil, že jejich posádka ještě není kompletní, bylo mi jasné, že chci jet taky. Plachtění mě lákalo odjakživa a tohle bylo znamení. Po téhle šanci jsem skočil a moje chorvatská premiéra na jachtě byla domluvena.
Pá 24.9. Odjezd směr jih s hudební vložkou
Den D byl konečně tady. Auto jsme naložili zásobami jídla a pití doslova k prasknutí a vyrazili směr jih. Naše cesta do Chorvatska měla ale jednu odbočku. V jihočeském Rapšachu jsme totiž museli vyzvednout Honzu, který tam zrovna hrál na svatbě. Jakmile naskočil s kytarou do auta, náš jachtařský tým byl kompletní a dobrodružství mohlo začít.
SO 25.9. Příjezd Split
Do Splitu jsme dorazili za svítání, unavení, ale plní očekávání. Nejdřív proběhla rychlá snídaně na parkovišti ve stylu „co kufr dal“ a pak už jsme zamířili přímo do maríny. Zatímco většina z nás se po probdělé noci v autě teprve matně probírala k životu, Kája a Petr se jako zkušení mořští vlci chopili přebírky lodě. Jakmile bylo hotovo, nastěhovali jsme ty hory zásob do podpalubí naší francouzské krásky, spravedlivě rozdělili kajuty a večer vyrazili nasát (nejenom) atmosféru do křivolakých uliček starého Splitu.
NE 26.9. Split – Baška Voda – Poprvé na vlnách a dřívkový tuning
Ráno po snídani nastal ten magický okamžik – čas odvázat lana a vyplout. Jenže počasí nám hned start trochu okořenilo. V maríně foukal silný boční vítr, který nás tlačil na sousední lodě. Abychom hned první minutu nezačali pojistnou událostí, kapitáni zaveleli: „Všichni na palubu a odtlačovat rukama!“ Bezpečné to úplně nebylo, ale manévr jsme zvládli a vypluli bez jediného šrámu a bez jediné zlomené ruky. Ne všichni měli takové štěstí. Kolem nás zrovna nešťastně kličkovala jiná jachta, která při manévrování zvládla servat přívěsný motor ze zádi vedle kotvící lodi.
Když jsme poprvé vytáhli plachty, zjistili jsme, že gena (přední plachta) je natržená. A aby toho nebylo málo, v kuchyňce stávkoval sporák. Jeden hořák kvůli vadné tepelné pojistce neustále zhasínal. Jako správný Čech jsem vsadil na kutilství – vyřezal jsem malé dřívko, kterým jsem knoflík regulace plynu vzpříčil tak, aby držel trvale stlačený. Sporák fungoval, hladomor zažehnán!
Na otevřeném moři to navíc slušně funělo a loď na vlnách poskakovala jako na horské dráze. Největší divočina byla na přídi. Sedl jsem si na samotnou špičku, nohama klátil nad pěnící se vodou a naplno si užíval ten fantastický pocit svobody. Po nějaké době mi ale žaludek začal celkem důrazně naznačovat, že tenhle kolotoč úplně nerozdýchá. Hrdinství muselo jít stranou a já se rychle přesunul na podstatně klidnější záď. Večer jsme zakotvili v Baška Vodě.
Po 27.9. Z Baška Vody na Hvar. Pobavená charterovka
Kvůli natržené plachtě a sporáku jsme museli v Baška Vodě počkat na techniky z charterové společnosti. Protože jsme nechtěli ztrácet drahocenný čas, rozhodli jsme se vzít iniciativu do vlastních rukou. Martin se uvolil, že se nechá vytáhnout na vrchol stěžně a plachtu sundá. Sedačku jsme nenašli, tak jsme chudáka Martina zavázali do harnessů, kterými se posádka poutá, když je opravdu špatné počasí. Jak se ukázalo, udělali jsme to úplně špatně a předvedli se jako dokonalí amatéři. Plachta jde normálně stáhnout z paluby a nikam lézt nemusíte.
Když konečně dorazili technici a uviděli mou „opravu“ sporáku pomocí dřívka, nejdřív se náramně bavili. Po chvíli zkoumání ale uznali, že na místě nic lepšího nevymyslí, vrátili dřívko na své místo a prohlásili závadu za vyřešenou.
S novou plachtou jsme okamžitě vyrazili směr ostrov Hvar. Večer jsme vpluli do tamního vyhlášeného přístavu a vyrazili do víru velkoměsta spojeného s ochutnávkou místního vína. Honzovo nadšené „Još jedan litar!“ (Ještě jeden litr!) znělo tavernou dlouho do noci. Následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Při usínání se nedalo rozeznat, jestli se houpe loď, nebo vy a ranní vstávání bolelo celou posádku.
Út 28.9. Z Hvaru na Mljet: Strategické kotvení u zdroje
Ranní kocovinu naštěstí rychle vyléčil čerstvý mořský vzduch. Vítr foukal tak akorát, vlny nebyly žádné drama a my jsme zažívali čistou jachtařskou idylu. Plachtili jsme naprosto bez zádrhelů až k zelenému ostrovu Mljet. Tady se nám povedl husarský kousek – chytili jsme naprosto strategické místo u mola, přímo naproti místní vinárně.
Abychom rozhýbali ztuhlé nohy a zašli jsme na procházku po ostrově. Po dlouhých hodinách na palubě byla pevná půda pod nohama neuvěřitelně příjemná změna. Jakmile se ale setmělo, vrátili jsme se k osvědčenému plánu. Stačilo udělat jeden o něco delší krok z paluby lodi a seděli jsme u stolu s výhledem na naši krásku. Celý večer se pak logicky nesl v duchu Honzova nesmrtelného hesla: „Još jedan litar!“
St. 29.9. Z Mljetu na Lastovo: Za historií na klidnou hladinu
Po poněkud náročném večeru jsme si na dopoledne naplánovali klidnější, relaxační program – výlet na Veliké jezero, které leží uprostřed národního parku. Protože se na něj s naší plachetnicí pochopitelně nedostaneme, museli jsme kormidlo na chvíli přenechat domorodcům. Uprostřed jezera se tyčí malý ostrůvek svaté Marie s benediktinským klášterem z 12. století, kam vás doveze jen místní motorový člun.
Plavba na jeho palubě sice postrádala adrenalin jachtingu, ale ten absolutní klid, když loď klouzala po zrcadlové hladině obklopené hustými borovicovými lesy, byl balzámem na duši. Jakmile jsme vystoupili na staré kamenné molo u kláštera, okamžitě na nás dýchla staletá historie. Po návratu k naší lodi jsme zvedli kotvu a nabrali kurz na divoký a odlehlý ostrov Lastovo.
Čt 30.9.Z Lastova na Vis: Jachtařská nirvána
Čtvrteční přeplavba na ostrov Vis byla jako vystřižená z katalogu na dovolenou. Nic mimořádného se nedělo – a v tom bylo to kouzlo. Slunce pálilo, vítr opíral svou sílu do plachet přesně v tom správném úhlu a loď si to svištěla po hladině. Člověk na takové dlouhé plavbě úplně vypne hlavu, zapomene na starosti doma v práci a vnímá jen šumění vody a vítr.
Večer jsme zakotvili na Visu a scénář se opakoval, protože tradice se musí ctít. Na stole přistálo místní rozlévané víno. „Još jedan litar! Stolno domaće!“ se stalo nejoblíbenější chorvatskou frází.
Pá 1.10. Z Visu do Splitu: Návrat domů se blíží
Poslední den na moři. Nadšení z plavby se začalo pomalu mísit s lehkou melancholií, protože bylo jasné, že se náš týden snů chýlí ke konci. Čekal nás návrat do domovské maríny ve Splitu. Ještě před zakotvením u našeho mola jsme museli dotankovat nádrž u lodní čerpací stanice. Vzali jsme plnou, opatrně zaparkovali na naše staré známé místo a večer udělali rychlý předběžný úklid, abychom se ráno zbytečně nezdržovali. Poslední noc na lodi se spalo s vědomím, že další večer touhle dobou už ulehneme do vlastní postele.
So 2.10. Směr České Budějovice: Zpátky do reality
Ráno šlo všechno jako na drátkách. Sbalili jsme věci, vyklidili kajuty a odnosili tašky do auta zaparkovaného před marínou. Pak přišel moment pravdy – předání lodě. Zástupce charterovky si prošel palubu i podpalubí, zkontroloval plachty a naštěstí nezjistil žádné škody. S čistým štítem jsme se rozloučili s marínou i mořem a vyrazili na sever, vstříc sychravému podzimnímu Česku.
Byla to moje první plavba a tušil jsem, že rozhodně nebyla poslední.
Moje velká chorvatská premiéra na jachtě 2004 – fotogalerie
Veškeré fotografie jsou pořízené analogovou zrcadlovkou Pentax Z1 na inverzní film a oskenované. Technická kvalita odpovídá době vzniku.
