Dojet se vykoupat k moři na kole je hodně lákavá věc. Cyklostezka Alpe Adria vede ze Salzburgu až do oblíbeného turistického letoviska Grado v Itálii. Zbývá jenom nakoupit chybějící věci, naplánovat trasu a vydat se na cestu.
Ještě jsme nikam nevyrazili a už nastal první problém. Zrovna jsem si jel pro nosič a brašny na kolo, když mi na semaforech přestala foukat klimatizace.
Ještě jsem stihnul dojet do obchodu a nakoupil vše potřebné. Když jsem chtěl ale odjet domů, auto už jsem nenastartoval. Motor ani neškytnul. Několik ochotných návštěvníků mne alespoň odtlačilo ke straně, abych nepřekážel pří výjezdu z parkoviště. Při té smůle jsem měl alespoň trochu štěstí. Hned za rohem byl servis a v kufru jsem měl schované kolo. Auto jsem nechal napospas mechanikům a domů jsem se i s nákupem dopravil místo na čtyřech, jenom na dvou kolech.
Na kolo se mi musí vejít stan, karimatka, spacák a nějaké to oblečení. Snažím se aby všechno, co si s sebou beru, zabíralo co nejméně místa a co nejméně vážilo. Při výběru věcí na cestu si tak připadám jako Mr. Bean, když se balil na dovolenou.
Cesta vlakem z Českých Budějovic do Salzburgu
V sobotu, 12. srpna ráno se scházíme s Martou, Hedvikou, Pepou a Petrem na vlakovém nádraží. Marta musela koupit jízdenky s předstihem, na mezinárodní pokladně. Teď už nám zbývá jenom naložit kola a potom i sebe se do vagónu směr Rakousko. Dneska nás čeká cesta vlakem do Salzburgu s přestupem v Linzi a potom skoro 75 km na kole. Obzvlášť cesta Railjetem do Salzburgu ubíhá strašně rychle. Na obrazovce můžeme sledovat aktuální rychlost a ta se často vyšplhá až na 200 km za hodinu. Takhle nějak bych si představoval cestování vlakem.


1. Salzburg – Sankt Veit im Pongau
Salzburg nás přivítal deštíkem Před nádražím zapínáme navigaci a snažíme se vymotat z centra na cyklostezku Alpe Adria, která tady vede proti proudu řeky Salzach. Stezka překračuje ve městě řeku jedním mostem, který je označený jako pro pěší. Jezdí po něm ale i cyklisté. Nezdržujeme se sesedáním z kola a vjíždíme na most jako ostatní. To se ale nelíbí jednomu domorodci. A úplně ze všeho nejméně se mu líbí Pepa na kole. Vybíhá na něj a celý vzteklý se ho snaží z kola skopnout. Pepa to ustál a my už bez komplikací pokračujeme podél řeky ven z města. Velká část cesty ze Salzburgu vede souběžně s dálnici A10. Pokaždé, když jsme po této dálnici jeli v zimě na hory, jsem obdivoval hrad Hohenwerfen, který se nad ní tyčí. Tentokrát je pohled na hrad ještě zajímavější, protože projíždíme v jeho těsné blízkosti z opačné strany.


Je pozdě a máme hlad. Využíváme situace, že zrovna projíždíme obcí Golling an der Salzach, kde se stavíme na pozdní oběd. Po jídle je hlava asi v útlumu, protože se vydáváme opačným směrem, než bychom měli. Po pár stech metrech zjišťujeme, náš omyl a napojujeme se na správnou trasu.
Cestou k moři je minimum kempů. Naše denní trasy jsou proto plánované tak, abychom měli kde večer složit hlavu. Náš první nocleh je v Sankt Veit im Pongau, v kempu Sonnenterrassen. Na webu se provozovatelé chlubí nádherným panoramatickým výhledem ve výšce 600 metrů nad mořem. My si za tenhle super výhled musíme zaplatit dalším výšlapem do prudkého kopce. Kemp je pěkný, včetně těch panoramatických výhledů. Rychle stavím stan, dávám si do umývárny sušit promočené oblečení a s ostatními vyrážím na večeři. V kempu jsou v nabídce pouze polotovary a párky. Dávám si pizzu z mikrovlnky.


Byl jsem domluvený s Pepou, že vezmu stan a budeme v něm spát společně. Pepa je ale hrozně neklidný spáč. Neustále se vrtí a převaluje a vůbec kvůli němu nemůžu usnout. Pepa naopak tvrdí, že nemůže usnout kvůli mě. Bere si proto svoje věci a stěhuje se ven pod přístřešek. Najednou usnu po namáhavém dni, jako když mě do vody hodí.
Dneska jsme ujeli 74 km
2. Sankt Veit im Pongau – Obervellach
Ráno si dáváme snídani v naší oblíbené kempové jídelně. O co jsme měli závěr dne náročnější, o to jednodušší byl výjezd do nového dne. Jedeme z kopce. Nadšení přestává u místního nádraží, kde trochu bloudíme. Cesta teď vede do kopce krásnou alpskou krajinou až k přečerpávací nádrži. Kopec to byl táhlý a prudký, tak si tady děláme kratší fotopauzu. Odsud jedeme téměř neustále z kopce až k odbočce na Bad Gastein. Cyklostezka Alpe Adria zde opouští řeku Salzach a stáčí se na jih do tunelu. Tunel je společný i pro automobily a je tady rachot jako blázen. Pokračujeme krásnou alpskou krajinou. Využíváme průjezd obcí Dorfgastein a dáváme si pauzu na oběd v hotelu Steindlwirt. Jídlo je luxusní a vůbec se nám odsud nechce. Dáváme si proto ještě sladkou tečku na závěr. Dobře děláme, protože za chvíli se rovinka začne mění v nejhorší stoupání celé trasy.


Po obědě pokračujeme přes Bad Hofgestein a těsně před Bad Gasteinem začíná silnice stoupat prudce vzhůru. Plíce nestíhají, tak si na každém zajímavém místě děláme pauzu na focení. Nejzajímavější je vodopád uprostřed města a zip lajna Flying Waters na druhou stranu údolí. Projíždíme celým městem a stoupání je nekonečné. Pozitivní ale je, že až dojedeme na konec, naložíme na nádraží naše kola na vlak a tunelem se přemístíme ze spolkové země Salcbursko do Korutan. Po výstupu z vlaku nás už čekají jenom samé klady a pozitivy v podobě dlouhého a prudkého sjezdu až do kempu. Vůbec nezávidím cyklistovi, který jede proti nám. Má nabalené kolo o řád víc než je to moje a kopec je opačným směrem taky o dost horší. Camp Aktiv-Sport-Erlebnis-Camp je rodinného typu s různými možnostmi vyžití a hlavně s restaurací.


Dneska jsme ujeli 55 km
3. Obervellach – Dellach
Na tuhle etapu jsem se vysloveně těšil. Dneska budeme spát u jezera, u Millstätter See. Okolo jezdíme v březnu na hory a v létě tady musí být krásně. Cesta probíhá bez problémů a u jezera jsme hodně brzo. Domlouváme se, že si ho objedeme celé dokola a někde po cestě se ještě vykoupeme. Zastavujeme u restaurace Gasthof-Pension Laggerhof, na oběd a protože je tady i přístup k jezeru, využíváme zbytek dne ke koupání. Vykoupaní a odpočatí se vydáváme hledat kemp, kde budeme dneska nocovat.


Bohužel jsme nepočítali s tím, že je sezóna je všude je narváno a bez předchozí rezervace není pro nás místo. Vypadá to hodně beznadějně a začínáme se smiřovat s tím, že dnešní noc budeme trávit někde na louce. Zkouším ještě Camping Neubauer , kde se nad námi slitovali, když jsem slíbil, že se zdržíme jenom jednu noc a uskrovníme se. Super také je, že je tady restaurace a můžeme si dát pivo večeři.
Dneska jsme ujeli 55 km
4. Dellach – Oberthörl
Večeři jsme sice v kempu dostali, ale snídani si ráno musíme sehnat sami. Cestou přes Millstatt am See vykupujeme místní Billu. Objíždíme jezero ještě z druhé strany a podél řeky Drau pokračujeme na Villach. Je to první velké město od doby, co jsme opustili Salzburg. Využíváme výhody velkoměsta a dáváme si pauzu na oběd v restauraci Der Stadtwirt.
Dneska to bude s noclehem ještě komplikovanější než minulou noc. Nikde poblíž hranic s Itálií není kemp. Počítáme s tím a hlavně doufáme, že narazíme na nějaký příhodný penzion. V závěrečném stoupání sice hotel je, ale nechtějí nás ubytovat. Po pár metrech jízdy se naštěstí objevuje cedule s nabídkou ubytování. Otevírají nám starší manželé a a potvrzují, že mají skutečně volno. Není to sice žádný luxus, ale je tady vše co potřebujeme a navíc za pár Euro. Extra bonusem je domácí bábovka k snídani. Na pivo a večeři jdeme pár metrů zpět do místního bistra. Jsme na Rakousko, Slovinsko italském trojmezí. Můžeme se proto kochat z jednoho místa výhledem do tří zemí. Dnešní noc spíme naposledy v Rakousku. Zítra už jsme v Itálii.

Dneska jsme ujeli 81 km
5. Oberthörl – Gemona del Friuli
Do Itálie nám dneska zbývá necelý kilometr. Hned za hraničním přechodem odbočujeme doprava na cyklostezku. Zvláštností tady je, že vede po bývalé železniční trati. Pouze koleje nahradil asfalt. Protože jsme v Itálii, dáváme si v Tarvisiu krátkou pauzu na pořádné espresso. Míjíme bývalá železniční nádraží přeměněná na občerstvení. Část trasy Alpe Adria projíždíme několika železničními tunely. Cesta je teď už převážně z kopce a kopíruje koryto řeky Tagliamento . Další přestávku si děláme až na oběd v obci Pontebba. Za obcí Moggio di Sotto nás čeká nepříjemné překvapení. Cyklostezka po bývalé železniční trati zde končí a my musíme vjet na normální silnici. Je zajímavé, jak se kromě krajiny mění i přístup řidičů. Zatímco v Rakousku nám dávali přednost i tam, kde jsme ji neměli, v Itálii už si připadáme jako zpátky v Čechách.


Protože mají někteří po dnešním obědu stále hlad, stavíme se ještě v motorestu, na který jsme cestou narazili. Ochutnávám od ostatních grilované kuře. Je zajímavé, že na rozdíl od toho českého má žlutou barvu a chutná výborně. Na závěr si ještě dávám excelentní Tiramisu. Je zajímavé, že se jedná o úplně obyčejný motorest, přesto je kvalita jídla vynikající.
Dneska končíme ve městě Gemona Del Friuli, kde přespíme v kempu Ai Pioppi. Ještě zbývá postavit stan, trochu se po cestě zkulturnit a můžeme vyrazit do města na večeři.
Dneska jsme ujeli 77 km
6. Gemona del Friuli – Grado
Snídani si chceme pořídit v místnímu supermarketu. Všude je ale zavřeno, takže nám nezbývá, než navštívit benzínku, na kterou jsme narazili cestou.
Čím víc se blížíme k moři, tím víc se mění okolní příroda. Hory ustupují zemědělské krajině a výhledy na Alpy se postupně mění na výhledy na pole s kukuřici a jinými zemědělskými plodinami. Zatímco v horách bylo příjemní klima, teď čím víc jedeme na jih, tím nesnesitelnější je vedro. Bereme za vděk i sprškou z postřikovače, který zavlažuje pole s kukuřicí.
Projíždíme historickým městem Udine,, kde se zdržujeme kratší prohlídkou centra, spojenou s obědem. Je to tady samý turista, hlava na hlavě. Další zajímavá zastávka je město Palmanova, které bylo původně budované jako pevnost, na půdorysu devítiúhelníku. Jak zmizely hory a kopce, ubíhá cesta podstatně rychleji a máme čas se zastavovat na prohlídku památek. Další je Basilica di Santa Maria Assunta z roku 1031, na místě chrámu z roku 313, zdobená největší podlahovou mozaikou v západním křesťanství.
Cesta dál do Grada už je jenom nezajímavá nuda. Nechávám se vyprovokovat od ostatních a pouštím se do závodu s cyklistou, který jede po stezce nalehko, na silničním kole. Asi nemá o závodění zájem, protože ho rychle nechávám za sebou. Pak to přestává bavit i mě a jezdec mne zase předjíždí.


Jak jsme se celou dobu těšili k moři, tak je příjezd do kempu zklamáním. Moře je kalné a mělké. Když se chceme jít vykoupat, musíme se brodit po kolena mořem, než je dostatečná hloubka pro plavání. V kempu jsou miliony komárů a jemný písek, který vleze úplně všude. Použití tureckých záchodů po těch kilometrech šlapání je větší námaha, než výjezd do Bad Gasteinu. Cestu sem jsme si užili, ale jsem rád, když jsme se všichni shodli, že druhý den vyrazíme zpět do Čech.


Dneska jsme ujeli 109 km
7. Návrat domů
Ráno po rychlé prohlídce města, balíme stany a nakládáme všechny naše věci do auta. Včera pro nás do kempu dorazil Vojta s mikrobusem, takže návrat nebude na kole, ale tentokrát se pohodlně povezeme až domů.
Po celé stezce Alpe Adria jsme ujeli celkem 451 km
Cyklostezka Alpe Adria – trasa na Mapy.cz
Ze Salzburgu Haupthbanhoff do Böckstein zde
Z Mallnitz-Obervellach do Venzone Vencon zde
Z Venzone Vencon do Grado centrum zde
Jedná se o plánované trasy, které jsme podle okolností po cestě občas změnili. Jednotlivé úseky neodpovídají dennímu nájezdu.
Cyklostezka Alpe Adria – fotogalerie
Protože jsem, zjistil, že z některých zajímavých míst mi chybí fotky, přidal jsem ještě fotogalerii od Petra.