Vždycky jsem si přál vidět sopku Stromboli. Když se nám na jaře ozval kapitán Pavel, že dává dohromady posádku pro podzimní plavbu na Liparské ostrovy, tak jsem vůbec neváhal. Jaro a léto rychle utekly, nastalo září a s ním i odlet do Itálie. Liparské ostrovy leží poblíž Sicílie a ujet skoro 2000 km autem do Reggio Calabria, kde kotvila naše loď, by nám trvalo téměř 24 hodin. Volíme proto rychlejší variantu letadlem do Lamezie s přestupem v Římě (překvapilo mne, že asi nejhorší pizzu ve svém životě jsem jedl pravě tady na letišti).
Večer nás Pavel vyzvedává autem na letišti v Lamezii a společně odjíždíme do maríny v Reggio Calabria, nalodit se na náš Oceanis 46.
Pavel stačil obstarat všechny zásoby na plavbu, můžeme hned ráno po snídani vyplout na moře. Trasa vede Messinskou úžinou: na pravoboku máme pevninskou Itálii, na levoboku Sicílii. Naším cílem je ostrov Vulcano. Zajímavostí na ostrově jsou sirné bahenní lázně a výstup na sopečný vrchol s dýmajícími fumaroly. Nikdo nechce páchnout zbytek plavby po zkažených vejcích, tak dáváme přednost výstupu na dýmající vrchol. Na vrcholku si užíváme krásný panoramatický výhled na velkou část ostrova.
Další den přeplouváme na ostrov Lipari, který je v sousedství. Na ostrově je pevnost z 16. století, katedrála a hned vedle ní starověké vykopávky.
Další ostrov, na který se chceme podívat, je Salina. Plavba je tentokrát dobrodružnější. Počasí se zhoršuje. Dělají se čím dál větší vlny a přelévají se přes palubu. A ke všemu ještě začíná pršet. Jsme rádi, že je ostrov konečně na dohled a těšíme se do maríny. Špatná zpráva ale je, že se sem stačili schovat všichni před námi a pro nás není žádné volné místo. Přivazujeme loď k molu jak nejlépe to jde a doufáme, že do rána přečkáme. V noci nás budí strašné rány, jak loď driftuje do kolečka a tahá za lana přípevněná na vazácích. Vypadá to, že se vytrhnou i s kusem lodi. Loď do rána naštěstí vydržela a my také. Jenom dámská část posádky si uklidňuje pocuchané nervy nákupem oblečení za výhodné ceny v místním obchodě.
Další ostrov v pořadí je Panarea. Loď tentokrát necháváme na kotvě a na břeh se dostáváme na gumovém člunu. Mám strach na vratkém gumáku o svoji fotovýbavu, tak ji radši nechávám na lodi. Ukázalo se to jako fatální chyba. Ostrov byl krásný a já z něj nemám jedinou fotku.
Navečer zdvíháme kotvy a vyplouváme směr Stromboli, na ostrov tvořený vulkánem a poslední cíl naší plavby. Vrcholek sopky je celou dobu zahalený v oblacích. Postupně se stmívá, až je všude okolo nás pouze moře a černočerná tma. Před námi je temná silueta sopky se šlehajícími plameny. Vypadá to trochu strašidelně.
Pozdě v noci připlouváme k vesnici Sromboli. Spouštíme kotvu a jdeme spát. Ráno chci udělat z paluby jachty pár fotek vesnice. Vyfotil jsem první fotku a vybila se mi baterka v zrcadlovce. Zbytek cesty je proto bez fotek.
Po návratu do Reggio Calabria vracíme jachtu. Prohlídka před předáním probíhá velice zevrubně, včetně přepočítání příborů. Naštěstí nic nechybí a my můžeme odevzdat loď bez jakýchkoliv sankcí.
Ráno nás vyzvedává dodávka a odváží na letiště. Asi to byla moje nejrychlejší jízda podobným vozem. Řidič naprosto bravurně zvládá v plné rychlosti různé uzavírky a objížďky na dálnici a stíhá to na letiště o hodinu dřív oproti plánu. Teď už zbývalo jenom odbavení a návrat domů ze slunné Itálie do chladného podzimu v Čechách.
