Zavíračka v bikeparku na Monínci se blíží a s ní i další ročník závodu bez řetězu Chainless Monínec 2024. To, jak závodníci dojedou, záleží na jejich zkušenostech a přesné práci s brzdami. Musejí optimálně najíždět na každou překážku a do každé zatáčky. Pokud příliš brzdíte, bez řetězu, kromě gravitace neexistuje další možnost, jak se opět rozjet.
Večer před závodem hodně pršelo a když jsem přijel na parkoviště, vládlo pořád nevlídné počasí. Část závodníků už trénovala na trati a někteří na parkovišti teprve sundávali řetězy ze svých bajků. Nebylo s čím otálet. Obul jsem si pohorky, které byly vhodnější do blátivého terénu a vyrazil na obhlídku. Lanovku, pokud to není nezbytně nutné, nepoužívám a vydávám se do kopce podél trati pěšky. Přišel bych tím totiž o spoustu zajímavých záběrů.
V jedenáct hodin začíná závod a jezdci najíždí na trať v minutových odstupech. Stihl jsem dojít ke gapu a po konzultaci s Petrem, že směrem ke startu už žádná zajímavá překážka na focení není, jsem se po chvíli pomalu vracel zpět, směrem dolů do cíle. Když jsem byl u esíčka, volal mi Petr, jestli jsem náhodou nenarazil někde okolo trati na GoPro. Filip se vysekal na trati a v cíli zjistil, že zůstala ležet někde v lese. Naštěstí ji našel jeden návštěvník a poctivě ji vrátil majiteli.
Závod Chainless se jel na dvě kola. Hned po dojetí posledního jezdce startovalo druhé kolo. Pro celkové umístění se počítal ten lepší čas. Když jsem se na vyhlášení ptal Vojty Strmisky, který vyhrál závod několikrát za sebou v řadě, jak to vidí letos, tak mi odpověděl, že to letos moc na vítězství nevidí.
Od hlavního závodu ještě odbočím. Po dojetí následoval Whip contest. Ten se jel na dvou lavicích. Aby závodníci dokázali svoji všestrannost ve whipování, museli dát na první lavici trik na jednu stranu a na druhé lavici na opačnou stranu. Nebylo to úplně jednoduché. Většina soutěžících byla zaměřená jednostranně. Zatímco na první lavici byly vidět excelentně naklopená kola, na druhé lavici byl často vidět jenom náznak. Nakonec se ale po dvacetiminutovém jamu povedlo vybrat pět nejlepších jezdců, kteří postoupili do finále.
Počasí vyšlo na závod téměř na sekundu. Na vyhlášení vítězů pospícháme už za deště. A kdo nakonec vyhrál hlavní závod? Vojta se ve své skromnosti mýlil a zvítězil po sedmé v řadě. Druhý byl Petr Šmejkal a třetí Adam Květoň.