Když na mě v květnu vyskočila reklama, že probíhá na internetu sbírka na vydání nové knihy Něha Himálaje od Petra Jana Juračky vůbec jsem neváhal a připojil se. Za finanční příspěvek na vydání knihy jste si mohli vybrat z celé řady odměn. Já jsem zvolil účast na křtu knihy. Byl jsem se podívat před rokem na uvedení Petrovo druhé knihy Ostrovy Atlantiku, které bylo v Národním domě v Praze, takže už jsem věděl, do čeho jdu.
Půl roku uplynulo jako nic a na svatého Martina jsem vyrazil do Holic. Můj plán byl, že vyjedu s dostatečným předstihem, abych ještě stihnul volné místo na parkovišti před kulturním domem. Nebyl jsem ale jediný, kdo dostal stejný nápad. A protože jsem nebyl ani nejrychlejší, potupně jsem se na narvaném parkovišti otočil a obsadil jedno z posledních míst na ulici před kulturákem.
Na samotný křest jsem chtěl původně do velkého sálu, ale nějakým omylem nakonec skončil na galerii. Byl odsud pěkný výhled, ale na focení by se mi tady hodilo nějaké delší sklo. Třeba 70-200, které jsem nechal doma s tím, že v interiéru přece nic podobného nebudu potřebovat.
Něco po osmnácté hodině začíná akce. Sám mistr zatím není přítomen a zahájení se ujímá místní rodák a známý cestovatel Dr. Emil Holub. Petr totiž na křest přiletí horkovzdušným balonem. Výstupy Dr. Holuba se střídají s „živými“ video vstupy z příletu balónu. Chvíli trvá, než Petr seběhne ze střechy kulturního domu až na jeviště. Konečně je mezi námi a akce může začít.
Nejprve je třeba dostat knihu z tunové kostky ledu, kde je uvězněná. Za pomoci přátel s cepíny a mohutného sekání se to podaří. Následuje krátké předčítání z knihy a společné vyprávění s Honzou „Trávou“ Trávníčkem. všech možných příhod z cest do hor. Následuje volná zábava. Jako třeba ochutnávka nepálské kuchyně, svatomartinská husa v adventure menu, nebo třeba podepsání knihy. Po výborném nepálském menu si jdu vyzvednout objednané knihy a řadím se do dlouhé fronty na podpis. Dostávám autogramy jak od Petra , tak i od Honzy „Trávy“ Trávníčka.
Původně jsem myslel, že využiju nabídky, přespat v šatně herců. Byl jsem na to i připravený. Kromě spacáku a karimatky jsem si přivezl i kartáček na zuby. Nakonec jsem ale usoudil, že v noci těch 270 km zvládnu bez kolon určitě rychle a před dvanáctou jsem vyrazil k domovu.