Největší lákadlo závodu Winter Tour Heipark Tošovice byla jízda na sněhu. Když jsem večer před závodem kontroloval přes webkameru stav sněhové pokrývky, tak kromě fragmentů na sjezdovce sníh z areálu zmizel. Pro jistotu jsem ještě napsal Petrovi Janečkovi a ten mi potvrdil, že sníh není. Tedy kromě sjezdovky, kde se na části pojede závěrečný závod. Měl jsem tedy velké dilema, jestli si mám nastavit budík na pátou hodinu a zase se nevyspat. Do Tošovic to mám přes 350 km, takže abych stihnul závod, je brzké vstávání nutnost.
Do skiareálu jsem dorazil asi po deváté hodině a zaparkoval hned vedle Petra. Po přezutí a převléknutí do pracovního jsem šel na obhlídku na trati. Na focení do terénu si beru oblečení u kterého nemusím řešit, jestli si v něm lehnu někam na zem a případně se ušpiním. Hned na začátku nebo z pohledu závodníka spíš na konci byl velký gap s velkou klopenkou. Směrem do kopce a dál do lesa je kopa dalších menších překážek: lavice, další klopenky, menší skoky a dvakrát wallride. Závodníci se při tréninku opravdu snažili a vyhrazený čas beze zbytku využili. Takové nasazení při tréninku jsem snad ještě nikde neviděl.
Zatímco dopoledne probíhal závod v bikeparku, po polední pauze se závodníci přesunuli na sjezdovku. Jako první jeli závodníci Winter Downhill sprint. Startovali v půlminutových intervalech a myslím, že jeli na několik jízd. Cílem bylo, co nejrychleji projet do cíle mezi brankami. Následuje eliminátor DH Tošovice, který se jel na stejné trati. Tentokrát závodníci startovali ve čtveřicích a ke svému bajku si museli doběhnout. Nejlepší dva jezdci z každé jízdy potom postoupili do dalších rozjížděk.
Při poslední jízdě poslední skupiny závodníků už jsem čekal dole na dojezdu, kde ještě byly zbytky sněhu. Jednomu ze závodníků to uklouzlo a všechno bláto se sněhem, které tlačit před sebou se zastavilo až o mě. Všichni co stáli za mnou už byli v pohodě. Tady je vidět, že je důležité před každou akcí nepodcenit přípravu a vhodné oblečení.