Cestou na závod mne překvapily dvě věci. Za prvé dvě objížďky (ve Vimperku a další mezi Zdíkovcem a Stachy) a vlaštovky, které létaly nad silnicí jako zběsilé. Doufám, že nakonec nebude pršet. Když přijíždím na parkoviště ve skiareálu, tak už mírně poprchává. Vlaštovky se nepletly.
Na MČR ve Špindlu mi přišlo, že je to zatím nejtěžší závod, který jsem u nás viděl. Po téhle návštěvě Špičáku si ale vůbec nejsem jistý, jestli je to pravda. Trať sice není tak dlouhá a prudká jako ve Špindlu, ale technicky byla hodně náročná s dopady do kamenů. A když do toho všeho začíná ještě pršet, není závodníkům na kluzké trati, co závidět.
Cestou ke startu jsem byl svědkem úrazu. Asi čtrnáctiletý závodník při sjezdu v horní části trati spadnul. Ze začátku, dle křiku, to vypadalo hodně vážně. Naštěstí se ale po příchodu horské služby se kluk uklidnil a normálně komunikoval. Při převozu dolů už se tvářil v pohodě. Druhý úraz, který museli záchranáři zároveň řešit, bylo zlomené zápěstí.
Závodu se tentokrát zúčastnilo méně jezdců než minule. Těžko říct, co bylo příčinou. Jestli únava po Špindlu, nebo počasí, nebo další akce v Dobřanech a na Zadově. Závod byl hodně rychlý. Než jsem stačil vystoupat, na start u rozhledny, tak byl konec. Rychle zase sebíhám zpět do údolí, stihnout vyhlášení vítězů. Vydatně už prší a ceremoniál se proto odbývá v rychlosti. Nikdo nemá chuť postávat na dešti déle, než je nezbytně nutné. Ještě mi zbývá nafotit v dešti skupinovku asi nejúspěšnějšího týmu závodu, OFBike a potom rychle na parkoviště a odjezd vstříc objížďkám.
